Arnoldova vila dnes spolu s blízkými vilami Tugendhat a Löw-Beer tvoří oblíbený a zdánlivě samozřejmý soubor zpřístupněných vil v brněnských Černých Polích. Nemuselo tomu tak být, bez mnohaletého úsilí celé řady institucí, spolků i jednotlivců, kteří se zasazovali o její záchranu, by se osud Arnoldovy vily i její zahrady mohl ubírat zcela jiným směrem. Dnes se zaměříme na roli rodičů dětí z Mateřské školy Drobného 26.
Arnoldovu vilu si v roce 1862 postavil stavitel a architekt Josef Arnold v duchu historismu. Svou dodnes dochovanou secesní podobu s prvky art deca získala při přestavbě v roce 1909, kdy ji pro své potřeby zmodernizovali její poslední soukromí majitelé, rodina Hože. Cecílie Hože, rozená Löw-Beer, byla sestrou Alfreda Löw-Beera, od roku 1913 majitele vily Löw-Beer (postavené již v letech 1903–1904), a tetou Grety Tugendhat, která si v horní části otcova pozemku nechala v letech 1929–1931 postavit svou proslulou vilu Tugendhat. Tyto tři spřízněné rodiny obývaly své vily a propojené zahrady až do konce třicátých let 20. století, kdy kvůli svému židovskému původu buď uprchly, nebo se – jako v případě rodiny Hože – staly oběťmi holokaustu.
Arnoldovu vilu v roce 1939 zabralo gestapo, po válce přešla pod národní správu a od roku 1952 po celých šest desetiletí sloužila jako mateřská škola. Mateřská škola Drobného 26 byla velmi oblíbená, z běžného standardu se vymykala nejen svou budovou, ale i rozsáhlou zahradou, a v některých obdobích i nadobyčej vstřícným přístupem k dětem i rodičům. Vila tak prostřednictvím školky přirostla k srdci několika generacím brněnských rodin.
To, co v době působení školky vilu samotnou po architektonické stránce uchovalo téměř nedotčenou, se zároveň stalo příčinou její postupné degradace. Dlouhodobé neinvestování do oprav vedlo k její zchátralosti nejen po stránce statické, ale postupně přestala vyhovovat i zpřísňujícím se hygienickým normám. Na přelomu nultých a desátých let byl proto provoz školky možný už jen na základě opakovaných výjimek udělovaných hygieniky.
Role rodičů dětí, které tehdy školku navštěvovaly, byla pro záchranu Arnoldovy vily zcela zásadní. Představovala prvotní impuls, který ve výsledku zabránil možné demolici objektu. Už v této době k záchraně a následné památkové obnově vily přispělo Muzeum města Brna, neboť mezi aktivními rodiči, kterým osud budovy nebyl lhostejný, byla i historička architektury z této instituce. Ta zahájila archivní výzkum a vypracovala první stavebně-historický průzkum vily. Ten upozornil nejen na význam samotného domu, ale i na výše načrtnuté vazby k vilám Tugendhat a Löw-Beer. Na základě těchto zjištění podalo Muzeum města Brna návrh na zapsání vily na seznam kulturních památek, což Ministerstvo kultury učinilo k 19. 2. 2010.
Rodiče se zorganizovali v rámci Sdružení rodičů a přátel školy, vedli i vlastní webové a Facebookové stránky. Jejich sdružení se účastnilo jednání s městskou částí Brno-sever a magistrátem. Mimo jiné organizovali petiční akce (celkem jich bylo pět!) za zachování školky a opravu vily, a zejména v letech 2010 a 2012 byl případ i masivně medializován. Unikátním rysem této iniciativy bylo zapojení rodičů-expertů (architektů, statiků, stavařů), kteří se postavili proti statickému posudku zadanému městem konstatujícímu havarijní stav a nechali na své náklady vypracovat revizní posudek odborníky z VUT. Ten zpochybnil městem deklarovaný katastrofický scénář. Dále tedy na vlastní náklady vypracovali projekt na modernizaci sociálního zařízení, aby vyhovělo hygienickým normám. Byli ochotni úpravy sociálek zčásti financovat z vlastních darů, i je realizovat svépomocí. Nicméně, tyto nabídky nebyly vyslyšeny, a navzdory politickým slibům o výstavbě náhradní modulární školky nad vilou, a proklamovanému zájmu o záchranu památky, byla mateřská škola v létě 2012 definitivně vystěhována.
I přesto, že se rodičům nepodařilo v zabránit ukončení provozu školky, jejich vytrvalý tlak zajistil, že vila nebyla prodána ani zbořena, ale zůstala v centru pozornosti, což později umožnilo její úspěšnou rekonstrukci pod správou Muzea města Brna.
- Zdroj: Severník, prosinec 2009, s. 7
- Zdroj: Kronika MŠ Drobného 26, 2. svazek
- Zdroj: Facebook
- Zdroj: Dagmar Černoušková
Fotogalerie
