Když se v pondělí 20. listopadu 1944 kolem poledne rozezněly nad městem sirény, nikdo z obyvatel ještě netušil, že Brno zanedlouho zažije nejničivější nálet, při kterém zahyne téměř 600 lidí a stovky domů budou poškozeny nebo zcela zničeny. Z italské letecké základny v Bari tehdy vzlétlo 476 amerických bombardérů, jejichž cílem bylo zničení rafinérie na výrobu syntetického benzinu v jižním Polsku. Kvůli nepříznivým podmínkám se ale bombardéry dostaly do potíží, a letci tak dostali rozkaz svrhnout nálože pum na náhradních cílech. Jedním z nich bylo i protektorátní Brno.
Při náletu bylo zničeno kolem 200 domů, mezi nimi byl i rodinný dům na Lesnické ulici číslo 11.
V době, kdy domem otřásly zdrcující exploze, už byli ale jeho původní majitelé asi měsíc po smrti. Dům si totiž v roce 1937 nechali postavit Altensteinovi, jejichž životy ukončili nacisté někdy po 28. říjnu 1944 v plynových komorách koncentračního tábora Osvětim.
Viktor Altenstein dokončil studia práv na pražské Karlově univerzitě v roce 1924, když mu bylo 25 let. V Praze asi dál zůstávat nechtěl, a tak odešel zpět na rodnou Moravu a usadil se v Brně. Už jako dítě chodíval v rodném Krásnu nad Bečvou cvičit do Sokola, a tak se hned po svém příchodu do Brna přihlásil v roce 1925 do Sokola Brno I na Kounicově ulici. Později na něj bratři ze Sokola vzpomínali jako na dobrosrdečného a vždy usměvavého člověka. V prvních letech po svém příchodu bydlel Viktor Altenstein na Minoritské ulici 6 a pracoval jako advokátní konspicient. Někdy v závěru 20. let se Viktor seznámil s brněnskou rodačkou Eliškou Feuereisenovou a dokončil zde advokátní zkoušky. V roce 1931 si pak Elišku vzal a novomanželé se záhy nastěhovali do nového bytu v právě dostavěném souboru nájemních domů od architekta Leopolda Jungmanna naproti Tyršovu sadu na dnešní Botanické 14. Vlastní advokátní kancelář měl Viktor Altenstein v domě na Rooseveltově 4. V listopadu 1933 se manželům narodil syn Felix.
O tři roky později se ale Altensteinovi rozhodli postavit si společně se svými příbuznými rodinný domek se dvěma byty v Černých Polích na dnešní Lesnické ulici. Projekt na stavbu jim vypracoval stavitel Hugo Kirschner a stavba byla dokončena na jaře roku 1937. O rok později se Altensteinovým narodila dcera Anička.
Stupňující antisemitismus pocítili Altensteinovi poměrně záhy. Nejprve musel Viktor opustit kvůli svému židovskému původu Sokol a následně byl vyhozen z advokátní komory. Aby uživil svoji rodinu, musel zbývající dva roky pracovat jako pomocný dělník. Právě z této doby pochází společná fotka rodiny. Je na ní vidět stále se ještě usmívající Viktor, Eliška, Felix a Anička, sedící kdesi v přírodě. Užívají možná poslední společné chvíle.
Jejich příbuzným, kteří s nimi žili v domě na Lesnické 11, Ervinovi a Anny Feuereisenovým se podařilo uprchnout. Altensteinovi zůstali v protektorátu. V roce 1941 byl jejich dům arizován a jako správce do něj dosazen Alfréd Felzmann. Altensteinovi se museli přestěhovat do domu na Lesnickou 3, a o rok později si jejich někdejší dům koupili Karl a Marie Kwapilovi a August a Stefanie Adamovi.
Otec Elišky Altensteinové, Jakub Feuereisen, byl v roce 1941 zatčen a během prvního stanného práva popraven. V březnu 1942 byli Altensteinovi deportováni do Terezína a odtud v říjnu 1944 do Osvětimi, kde zahynuli.
O měsíc později pak jejich někdejší dům na Lesnické ulici zničila exploze po dopadu letecké pumy.
Autor textu: Michal Doležel
Fotogalerie
