Válečné devastace se bohužel nevyhnuly ani vile Tugendhat. Na Brno bylo během války podniknuto několik náletů, z nichž nejničivější proběhl 20. listopadu 1944. Jednalo se o spojenecký nálet amerického strategického letectva. Původním cílem byla zbrojní továrna v severním Slezsku, z důvodu špatného počasí se však útok přesunul na náhradní cíle, mezi které patřilo i město Brno. Místa dopadu leteckých pum na území města si můžete prohlédnout v aplikaci Bombardování Brna, kterou vytvořili kolegové z Muzea města Brna ve spolupráci s Archivem města Brna. Dle vzpomínky Lea Galody dokonce jedna z pum dopadla do zahrady vily Tugendhat, přičemž tlaková vlna zničila většinu zasklení vily.
Další škody způsobily osvobozovací boje vedené o město v posledních týdnech války. Sovětská armáda, konkrétně vojska 2. ukrajinského frontu maršála Rodiona Jakovleviče Malinovského za spoluúčasti jednotek Rumunské královské armády, při realizaci bratislavsko-brněnské operace osvobodila 26. dubna 1945 město Brno. Vila Tugendhat zřejmě posloužila jako provizorní tábor vojáků jezdeckého oddílu Malinovského armády. Nejspíš v této době byla zničena velká část doposud dochovaného vnitřního vybavení a mobiliáře.
V protokolu o stavu domu sepsaném po druhé světové válce bylo mj. uvedeno, že koupelna u ložnic rodičů byla prakticky zničená; na horní terase byla poškozená lavice a poházené kusy nábytku jako palivové dřevo; v bytě domovníka bylo vše v dezolátním stavu a všude bylo plno střepů, smetí, hadrů a odpadků. V hlavním obytném prostoru byly rozbité veškeré zasklené plochy (kromě spouštěcího okna proti onyxové příčce), všude bylo plno skla, koňského trusu a hnoje (podobně jako v kuchyni a v suterénu). V kotelně byly poškozeny kotle, chyběly motory ke stroji pro výměnu vzduchu a spouštění oken.
Zřejmě nejpozději do konce července 1945 byla vila provizorně upravena, neboť od 1. srpna 1945 zde působila soukromá taneční škola Karly Hladké, profesorky brněnské konzervatoře. Kurzy tance a rytmiky ve vile navštěvovala hlavně děvčata, ale i chlapci, širokého věkového rozpětí – od nejmenších tříletých dětí až po dospívající. Podle vzpomínek potomků Karla Hladká s rodinou ve vile přímo žila, a to v nejvyšším podlaží, které jí sloužilo jako byt. Pravděpodobně ona sama zajistila řadu poválečných opravných prací. Jednalo se především o nové zasklení v podobě kovových rámů, do nichž byly vsazeny menší skleněné tabule, kterých byl v poválečném Brně tragický nedostatek. Úpravy provedl brněnský stavitel Albín Hofírek (nar. 1901). Následkem únorových událostí z roku 1948 byla soukromá taneční škola k 30. červnu 1950 zrušena.
Po skončení války se Tugendhatovi snažili vrátit z emigrace ve Venezuele zpět do Československa, jak dokládá korespondence vedená převážně prostřednictvím právníků a ambasád obou zemí. Situaci však komplikovala nejasnost ohledně československého občanství rodiny, které se Fritz Tugendhat snažil prokázat. Dále také vzdálenost a politický vývoj v naší zemi. Po únorovém puči roku 1948 se rodina rozhodla raději zůstat v emigraci až se nakonec v roce 1950 přesunula do Švýcarska.
Druhá světová válka v Evropě oficiálně skončila 8. května 1945 kapitulací Německa. Po americkém atomovém útoku na Hirošimu a Nagasaki kapitulovalo 2. září 1945 Japonsko. Po skončení války vznikla oficiálně 24. října 1945 Organizace spojených národů, o necelý měsíc později (16. listopadu 1945) také UNESCO. Obě organizace byly založeny s cílem podporovat mezinárodní spolupráci, mír a ochranu kulturního dědictví, aby se tragédie druhé světové války již nikdy neopakovaly. Ve slavnostní preambuli zakládající listiny organizace UNESCO se uvádí: „Jelikož války začínají v myslích lidí, právě v myslích lidí musí být budovány základy míru.“
Foto 1: První generální konference organizace UNESCO, 20. 11. 1946, Sorbonnne Université, Paříž. © UNESCO/Éclair Mondial. Tento soubor je licencován pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 IGO.
Foto 2 a 3: Soukromý archiv, uloženo v SDC-VT, 1945–1950
