Oddělení muzejní pedagogiky Muzea města Brna se dlouhodobě věnuje zpřístupňování kulturního dědictví různým skupinám návštěvníků. V listopadu jsme v Arnoldově vile přivítali klienty TyfloCentra Brno, organizace, která pomáhá lidem se zrakovým postižením zvládat každodenní život, podporuje jejich samostatnost, orientaci i aktivní zapojení do společnosti.
Pro tuto skupinu jsme připravili speciální edukační program zaměřený na příběh Arnoldovy vily
a rodin Hože, Löw-Beer a Tugendhat, které významně ovlivnily historii Brna. Cílem bylo vytvořit smyslově bohatý zážitek, který umožní návštěvníkům vnímat historii nejen prostřednictvím slov,
ale i dotyku, chuti a čichu.
Klíčovým prvkem programu byla sada hmatových dlaždic s historickými ornamenty, doplněná o dobové předměty určené k prozkoumání dotykem. Autorkou této specifické edukační pomůcky je Nela Maroušová, edukátorka v Arnoldově vile. Jedná se o motivy dlaždic od firmy RAKO, které se dochovaly přímo v Arnoldově vile. Díky těmto pomůckám si účastníci mohli lépe představit estetiku a atmosféru minulosti. Program doplnila ochutnávka drobného dobového občerstvení, která přiblížila chuťový rozměr života v Arnoldově vile.
Tento projekt ukazuje, jak lze propojit inkluzivní přístup s muzejní edukací. Zpřístupňování kulturního dědictví osobám se zrakovým postižením vyžaduje nejen technické pomůcky, ale také promyšlenou metodiku, která respektuje specifické potřeby cílové skupiny. Hmatové dlaždice s ornamenty a dobové předměty umožňují návštěvníkům získat taktilní zkušenost, která nahrazuje vizuální vjem a otevírá cestu k hlubšímu porozumění historickému kontextu. Doplnění programu o chuťový rozměr – ochutnávku dobového občerstvení – pak rozšiřuje zážitek do další smyslové roviny.
Spolupráce s organizacemi, jako je TyfloCentrum Brno, je klíčová pro tvorbu přístupných kulturních programů. Tyto instituce poskytují odborné konzultace a pomáhají muzeím hledat cesty, jak překonávat bariéry a vytvářet prostředí, které podporuje rovný přístup ke kulturnímu dědictví. Projekt v Arnoldově vile je příkladem toho, že inkluze není pouze technickým řešením, ale především dialogem mezi muzeem a komunitou, který obohacuje obě strany.