Sklo má bohatou historii sahající až do starověku. První známé skleněné předměty pocházejí z Mezopotámie a Egypta kolem roku 2500 př. n. l., kde se vyráběly korálky a malé nádoby. Významný pokrok nastal v době Římské říše, kdy se rozšířila technika foukání skla. Archeologické nálezy skla se často objevují v hrobech, historických sídlištích a obchodních centrech, to svědčí o jeho širokém využití. Sklo je však materiál křehký a citlivý na změny prostředí, což komplikuje jeho restaurování. Archeologické sklo bývá často zkorodované, popraskané nebo ztrácí průhlednost. Restaurátoři musí pečlivě volit metody čištění a stabilizace, aby nedošlo k dalšímu poškození, proto se používají se speciální lepidla, přípravky a adjustace na podklad předpokládaného tvaru. Cílem je zachovat co nejvíce původního materiálu a zároveň zajistit jeho dlouhodobou ochranu. Konzervace a restaurování skla je tak kombinací vědy, umění a trpělivosti.
Fotogalerie
