Obr. 1 Školička pod Arnoldovou vilou v roce 2021 (zdroj: MuMB, M. Budíková)
Kdo dnes prochází pečlivě udržovanou zahradou Arnoldovy vily, obdivuje její krásu a klid, byl by možná překvapen, že hned pod vilou po více než šest desetiletí stávala jednoduchá účelová budova, která přímo překypovala životem. Budova pamětníkům známá jako Školička.
Obr. 2 Architekt Lubor Marek (zdroj: prazdnedomy.cz)
Tato Školička ve skutečnosti nebyla ojedinělou, jednalo se o typový projekt provizorní dvoutřídky, který vznikl v roce 1955 ve Studijním a typizačním ústavu v Praze pod vedením architekta Lubora Marka (1915–2000).
Obr. 3 zdroj: Architektura ČSR, roč. 1956, Klub Architektů, Praha, 1956
Tyto pavilony se stavěly po celém Československu od dubna 1955 v rámci „Akce Š“, jako odpověď na kritický nedostatek míst ve školách. Výstavba byla financována Ministerstvem školství a samotná stavba probíhala svépomocnou prací občanů. Pavilony byly navrženy v modulu 3 metry, s celkovou délkou 19,1 metru a šířkou 10,2 metru.
Obr. 4 Zima 1957 před Školičkou u Arnoldovy vily. (Zdroj: Za laskavé poskytnutí fotografie děkujeme panu Tomáši Žákovi.)
Technická dokumentace k odstranění Školičky u Arnoldovy vily uvádí rozměry 19,4 × 10,5 metru. Tato mírná odchylka od projektu odpovídá nutnosti uzpůsobit jej pro daný terén. S projektem se shoduje i vnitřní dispozice se dvěma třídami a chodbou podél oken. Pamětníci vzpomínají, že chodbu lemovaly věšáky s obrázkovými značkami dětí a lavičkami s přihrádkami na boty. Topilo se v kamnech na pevná paliva, která byla kvůli bezpečnosti dětí ohrazena kovovou mříží. Žáci seděli v lavicích, v nichž byly zabudovány kalamáře, které každé ráno doplňoval školník.
Obr. 5 Společná fotografie žáků před Školičkou u Arnoldovy vily, 1958. (Zdroj: Za laskavé poskytnutí fotografie děkujeme panu Tomáši Žákovi.)
Dalším zajímavým aspektem těchto pavilonů bylo jejich umisťování s ohledem na vzdálenost od spádové základní školy, která neměla přesáhnout 600 metrů. Tento požadavek těsně splňovala i Školička u Arnoldovy vily, která v letech 1956–1958 sloužila jako odloučené pracoviště školy na Náměstí 28. října a byla určena pro žáky první a druhé třídy. Jak vzpomínají pamětníci, dětí bylo tolik, že se výuka musela konat na ranní a odpolední směny. Kromě čtení, psaní a počtů se děti učily ruční práce a měly i tělocvik, který probíhal na palouku mezi vilou a Školičkou. Disciplína byla přísná; objevují se vzpomínky na ukazovátko, využívané paní učitelkou poněkud netradičně jako zarážka k větrání velkých výklopných oken, ale i k trestání kázeňských prohřešků žáků.
Obr. 6 Hračky na písek, pozůstatky po Školičce, 2018. (Zdroj: MuMB)
V dalších desetiletích již Školička sloužila jako rozšíření školky v Arnoldově vile. Děti z vily byly „horňáci“, a ty ze Školičky zase „dolňáci“. Každá skupina měla svou část zahrady, svůj vlastní svět. Díky stále živým vzpomínkám pamětníků víme, že život „dolňáků“ ze Školičky měl svá pravidla, sváděly se tu i strategické bitvy. Například v 80. letech bylo středobodem jejich světa pískoviště a oblíbená činnost zvaná „vyrábění hlaďoše“. Děti trpělivě přesívaly písek, aby vznikl ten nejjemnější „hlaďoš“. Jenže sítka byla nedostatkovým zbožím a ta nepoškozená hotovým pokladem. Každé ráno se tak odehrával souboj o to nejlepší sítko.
Obr. 7 Vstupní dveře do Školičky v roce 2021, detail. (Zdroj: MuMB, P. Dvořák)
Když budova dosloužila, na vstupní dveře bylo vyvěšeno oznámení, které zde zůstalo po dlouhé roky.
Obr. 8 Demolice Školičky v roce 2022. (Zdroj: MuMB)
Oficiální tečkou za provozem budovy bylo sice oznámení z roku 1999, její příběh tím ale neskončil. Její osud se definitivně naplnil až v roce 2022, kdy byla v souvislosti s celkovou rekonstrukcí Arnoldovy vily a její zahrady na základě demoličního výměru zbourána. Tím se uzavřela více než šedesátiletá kapitola tohoto nenápadného, ale na příběhy bohatého objektu.