Vestavěný nábytek, stejně jako volně stojící kusy dřevěného nábytku, navrhl Ludwig Mies van der Rohe společně s Lilly Reich tak, aby odpovídal celkové architektonické koncepci domu.
Volba materiálů byla pro architekta zásadní, jak Mies zdůrazňoval stavebníkům. „Potom nám vysvětlil, jak je důležité zejména v moderní stavbě, která je takřka bez ozdob a ornamentu, používat ušlechtilých materiálů, což bylo doposud opomíjeno například i Le Corbusierem,“ vzpomínala Greta Tugendhatová.
Vestavěné skříně v pokojích Grety a Fritze Tugendhatových a dřevěné obložení ve vstupní hale včetně dveří byly dýhovány palisandrem pocházejícím z jihovýchodní Asie. Pro nábytek a dveře v pokojích nejstarší dcery Hanny a vychovatelky byly zvoleny dýhy afrického zebrana s výraznější kresbou. Všechny vestavěné skříně musely sahat od podlahy až ke stropu a vytvářet tak jednolitou plochu, díky které může přirozená kresba dýhy dobře vyniknout.
V hlavním obytném prostoru dominovala ebenová dýha vytěžená v oblasti Makassar na ostrově Sulawesi v Indonésii. Tmavě hnědé a žlutě žilkované ebenové dřevo pro zaoblenou příčku v jídelně a pro vestavěnou knihovnu vybral Mies snad v Paříži, kde našel dostatečně dlouhé dýhy, které sahaly od podlahy až ke stropu. Architekt Viktor Průša z brněnské firmy architekta Jana Vaňka, která ve vile instalovala většinu vestavěného nábytku, vzpomínal na „dobrodružné vyhledávání ebenových klád v importních skladech celé Evropy pro rovnoleté dýhy zvlášť krájené náročnému projektantu brněnské vily v knížecí dýhárně na jižní Moravě“. Z makassarského ebenu byl vyhotoven také pracovní stůl a bridgeový stolek v hlavním obytném prostoru a některé další kusy nábytku.
Vestavěný nábytek a část volného mobiliáře zhotovila brněnská firma Standard Bytová Společnost architekta Jana Vaňka, která souběžně realizovala část interiérů v pražské Müllerově vile od Adolfa Loose. Vaňkova firma zřejmě také osadila zaoblenou příčku z makassarského ebenu, která byla průběhu 2. světové války demontována a dlouho považována za ztracenou. V letech 1981–1985 ji nahradila nová konstrukce dýhovaná zebranem. Při památkové obnově mezi lety 2010–2012 byla na původní místo navrácena příčka z autentického, částečně originálního materiálu.
Z vily se postupně vytratily i všechny volné kusy nábytku kromě těch, které si rodina odvezla s sebou do emigrace. Zůstaly zachovány pouze dveře, několik vestavěných skříní a větší část knihovny, které v rámci památkové obnovy prošly restaurováním.
Popisky fotografií:
- Hlavní vstup do domu, Foto: David Židlický (2012)
- Pokoj dcery Hanny s vestavěným nábytkem dýhovaným zebranem, Foto: David Židlický (2012)
- Dochovaná část vestavěné knihovny – zachycení stavu v průběhu památkové obnovy, Foto: David Židlický (2010)
- Knihovna s posezením u bridgeového stolku, Foto: Rudolf Sandalo (1931)
- Dřevěný nosný rošt pro osazení panelů příčky z makassarského ebenu v průběhu památkové obnovy, Foto: David Židlický (2011)
- Příčka z makassarského ebenu po památkové obnově, Foto: David Židlický (2012)
- Příčka dýhovaná africkým zebranem po rekonstrukci v 80. letech – zachycení stavu před začátkem památkové obnovy, Foto: David Židlický (2010)
Fotogalerie
