Miloslav Kopřiva, výrazný představitel meziválečné architektury

30. ledna si připomeneme výročí narození předního a stále však nedoceněného představitele především moravské meziválečné architektury Miloslava Kopřivy (*1894, Tučapy u Holešova). Jeho tvorba spoluformovala podobu nejen Brna, ale přenášela principy moderní architektury i mimo větší města. Absolvent odboru architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze (1920) si koncem roku 1921 otevřel vlastní projekční kancelář (fungující do roku 1935). A hned v roce 1922 byl realizován první z jeho církevních objektů – kaple v Kladinách, na níž navázaly další sakrální stavby ve formě adaptací či novostaveb: mj. velmi zajímavá je kubizující přestavba průčelí kostela ve Štěpánově (1923). V prvních letech Kopřivovy samostatné činnost narůstá jeho spolupráce s venkovskými zastupitelstvy i dalšími institucemi a spolky, které potřebovaly pro svou činnost nové objekty. Získává zakázky zejména v širším okolí svého rodiště (Hulín, Dřevohostice, Vsetín, Holešov), později se jeho dílo uplatňuje od jižní Moravy po Slezsko, ze Slovácka na Vysočinu. Zajímavá je např. budova Sokolovny v Nedvědici (1925–1927). Téměř všechny stavby pro venkov charakterizuje formální střídmost bezprostředně vycházející z funkčního programu úkolu, ale také z tvarů a prostých materiálů typických pro venkovské stavby, včetně citlivého začlenění do okolní zástavby či krajiny. Avantgardním pojetím vyniká Okresní nemocenská pokladna v Uherském Ostrohu (1925–1926).

Na rozdíl od většiny venkovských staveb představují Kopřivovy městské a především brněnské práce značný příklon k radikálnějšímu pojetí architektury. Kino Jas (1926), svým účelným řešením a střízlivou fasádou jedna z nejmodernějších staveb tohoto typu v Brně, či mladší sokolovna s kinem Hvězda v Brně-Komíně (1929). Stejně vytříbené pojetí portálů a zejména interiérů charakterizuje přestavbu kavárny a cukrárny E. Tomana na nám. Svobody (1931).

Patrně nejznámějším dílem Kopřivy v Brně, dodnes bez větších degradujících zásahů, je někdejší obchodní dům Brouk a Babka v ulici Česká (1934). Obchodní domy této firmy vznikaly na celém území Československa a byly většinou spojeny s funkcionalistickým tvaroslovím. Pokrokové bylo i jejich technické vybaveni, které zahrnovalo potrubní poštu, eskalátory, zákaznicky servis se samoobslužným prodejem, zásilkovou službu a prodej na úvěr. Byly zde dětské koutky a oddechová zázemí pro zaměstnance. Brněnsky pětipatrový obchodní dům B + B má částečně volné přízemi na sloupech s výkladci umístěnými kolmo k uliční čáře. Patra prosvětluji pasová okna, ustupující horní podlaží s kancelářemi má terasu.

V roce 1935 byl Kopřiva jmenován přednostou technického oddělení města Košic. Zásadním způsobem přispěl k realizaci Výstavy východu ČSR v Košicích (1938), když vytvořil návrh výstaviště a projektoval některé z pavilonů. Působil jako profesor na košické Vysoké škole technické, o jejíž vznik se výrazně zasloužil, roku 1942 byl zvolen děkanem fakulty stavebného inžinierstva; pro svůj postoj proti režimu Slovenského státu však nebyl nikdy v této funkci oficiálně potvrzen.

V roce 1947 se vrátil zpět do Brna, kde byl jmenován řádným profesorem Benešovy techniky (dnes VUT). V letech 1950–1953 zastával funkci prorektora a v letech 1953–1955 děkana fakulty architektury a pozemního stavitelství. Mezi jeho žáky a později i asistenty (vedle např. Ivana Rullera) patřil i Miroslav Gilwann, ten na něj vzpomínal: „Miloslav Kopřiva byl jedním z našich nejváženějších a nejoblíbenějších učitelů, nejen z důvodů odborných, ale také i pro jeho citlivý a nekonvenční přístup k nám studentům. Oslovoval nás zásadně ,pane kolego´, což nám nemohlo neimponovat, neboť i tato společenská drobnost vypovídala mnohé o etických vztazích té doby, které byly pak v dalších letech tak příkře degradovány, a to nejen na vysokých školách.“ Roku 1960 byl z pozice vysokoškolského pedagoga předčasně odvolán. Prof. ing. arch. Miloslava Kopřiva zemřel v Brně dne 11. března 1968.

Miloslav Kopřiva