Restaurátorskými dílnami muzea prochází ledacos — kromě materiálově různorodých předmětů také staré kovářské výrobky. Kovářské řemeslo má na Moravě hluboké kořeny sahající až do doby Velké Moravy, kdy kováři patřili k nejváženějším řemeslníkům své společnosti. Ve středověku se kovářské dílny soustřeďovaly zejména kolem hradů, klášterů a měst, kde vznikaly první specializované cechy chránící kvalitu výroby. Kováři tehdy vyráběli nejen užitkové nástroje, ale také zbraně a podkovy, nezbytné pro zemědělství i vojenskou sféru. V renesanci a baroku začalo kovářství pronikat i do umělecké roviny a vznikaly bohatě zdobené mříže, portály, klepadla či zábradlí pro měšťanské domy a sakrální architekturu. Průmyslová revoluce v 19. století přinesla útlum tradičních kovářských dílen, avšak na venkově si řemeslo udrželo svou důležitost díky opravám zemědělských strojů. Ve 20. století se kovářství postupně proměnilo v kombinaci užitkové výroby a uměleckého řemesla, často navázaného na místní tradice. Dnes se kovářství v Česku těší určité renesanci, a to zejména vlivem zájmu o ruční a autentickou tvorbu, historii a také díky restaurování historických objektů.
Fotogalerie
