V Muzeu města Brna až do konce února příštího roku probíhá výstava Druhá tvář Brna, která představuje čtyři nejvýznamnější brněnské německé malíře první poloviny 20. století. Jedním z nich je Gustav Böhm. Významnou část jeho tvorby představují záběry z městských ulic, nejčastěji z Brna a Francie, kde opakovaně pobýval a v roce 1937 se trvale usadil. Mnoho míst na jeho obrazech, grafikách a kresbách prošlo za uplynulých sto let proměnami, které je změnily k nepoznání. Už ani kurátoři, kteří je zapisovali před desítkami let do inventářů Muzea města Brna, je nepoznali, a tak se ve sbírkách výtvarná díla skrývají pod velmi obecnými názvy. Zajímavým úkolem historika umění může být snaha o jejich identifikaci. Na výstavě Druhá tvář Brna jsou takto nově identifikovány dvě Böhmovy křídové kresby Ulice a Úzká ulice. K nim se připojuje akvarel Brněnské zákoutí od dalšího z vystavených umělců, Hanse Friedricha Wachy.
Identifikace místa, které Gustav Böhm v roce 1907 ztvárnil na kresbě Ulice, je poměrně jednoduchá. Tehdejší Švédská, dnešní Rooseveltova ulice v Brně byla v té době už téměř celá přestavěna do dnešní podoby. Novému domovnímu bloku v popředí dominuje stejně jako dnes Moravská hypoteční banka, i když v ní v současnosti sídlí Česká národní banka. Konec průhledu ulicí uzavírá jedna z nádražních budov, jejíž vzhled se za více než sto let také nezměnil. Na místě Doretova paláce vlevo vyrostl za první republiky Palác Morava, ale jeho architekt Ernst Wiesner přesně zkopíroval půdorys a objem původní budovy. Rok vzniku obrazu 1907 prozradí, že ohrada na pravé straně obrazu je staveniště Justičního paláce, který se na místě zadní části jezuitské koleje právě staví podle projektu vídeňského architekta Alexandera Wielemanse.
Zjistit, co zachycuje kresba Úzká ulice také z roku 1907, je složitější. Podle stylu architektury nejde o Paříž, kde Böhm v té době často pobýval. Město působí středoevropsky, což v Böhmově případě ukazuje k Brnu. Ulice, která není úplně přímá, a přitom tvoří souvislou řadu vyšších domů, ukazuje, že jde o výjev z centra města. Důležitou nápovědu představuje tramvaj jedoucí po ulici. Nabízela se možnost, že jde o Kobližnou ulici, kde tehdy vedly koleje pouliční dráhy. V tom případě by šlo o nároží Kobližné s Poštovskou. To ale vylučuje probíhající novostavba na pravé straně, protože dům na nároží Kobližné a Poštovské ulice stavěl Robert Krug až v roce 1914. Při pozornějším pohledu se ale v ulici dá poznat Ferdinandova, dnešní Masarykova třída. Na pravé straně je možné vidět malou část průčelní zdi kostela sv. Máří Magdaleny. Pravá strana ulice pokračuje novým blokem mezi Františkánskou a Orlí.
Brněnské zákoutí od Hanse Friedricha Wachy už dnešní Brňan nepozná. Jediným záchytným bodem je tady věž minoritského kostela sv. Janů vystupující nad střechami. Ta se ale dá sledovat z různých částí města. Wachův akvarel zachycuje někdejší Růžovou, dnešní Vachovu ulice. Původní ulice se dvakrát lomila v pravém úhlu a po cestě od Kobližné ulice končila na druhé straně vraty do zadního dvora jezuitské koleje. Největší část obrazu zabírá členitý Alchymistův dům, k němuž se vázala vpravdě faustovská legenda, o níž Brno přišlo se zbořením ulice.
Fotogalerie
